Hledání rodopisných dat v našem rodu má dlouhodobou tradici a to z prozaického důvodu. Cituji ze sepsaného rodokmenu: "Když roku 1892 při pohřbu svého otce v Třebotově u Radotína setkal se pan ing. Antonín Los (1864 - 1923) s příbuzným svým Losem - Podskalským, vyprávěl mu tento zajímavou událost: Roku 1853 přišel na faru hořelickou v jakési rodinné záležitosti a tu mu tehdejší pan farář vyprávěl, že saská vláda, hledá v okolí Dušník, a Vranýho rodiny Losu s výzvou, aby shledali své doklady, jsou-li příbuznými se šlechtickou rodinou Losu, r. 1852 / viz Naučný slovník Ottův / skutečně vymřelou a zanechavší značné jmění, které mělo býti vládou jako odumrť ujato.
Práce té se ujal Antonín Los (1836 - 1905), sedlák z Hořelic čp. 1. Po dlouhé, namáhavé práci shledal plný kufřík důležitých listin. V době jeho dlouhé nemoci, odnesen byl kufřík na půdu, kde dlouhý čas ležel zapomenut. Kdysi vnučka jeho Josefa, provdána Vršecká kufřík potřebovala, snesla z půdy a vzácné, tak pracně i finančně hodnotné doklady monografické - spálila."
To jistě podnítilo ing. Antonína Losa k novému hledání svých předků. Shromažďoval genealogická data, dokumenty a listiny po dobu 30ti let. Po dnešních zkušenostech před ním "smekám klobouk", když si uvědomím, že se to týká konce 19. a začátek 20. století , s tehdejším zajisté obtížným cestováním po jednotlivých farách a ochotou tamních farářů poskytovat potřebné matriky k výpiskům. Dále je třeba i ocenit ochotu tehdejších příslušníků rodu, kdy mu poskytovali, pomocí dopisů , své data narození, sňatků, úmrtí atd. To, podle mé zkušenosti zvláště v nynější době, není právě moc obvyklé. Nicméně se mu podařilo sesbírat velké množství dat a dokumentů. Jelikož zůstal svobodný, tak po jeho smrti toto vše spolu s činžovním domem v Praze, zdědil JUDr. Josef Los (1886 - 1967). Ten potom nechal v roce cca 1952 podle sesbíraných dat sepsat, od svého příbuzného Václava Sojky ze Zbuzan, rodokmen rodu. Za zmínku ještě stojí, že ing. Antonín Los projektoval a za 35 dní postavil 26. 9. 1896 první silniční betonový most v Čechách 13,4 m dlouhý a 7,3 m široký v Praze - Libni přes Rokytku, jak je možno si snad dodnes přečíst na něm umístěné tabulce.
Já, shodou okolností také již třetí v řadě Antonín (* 1943) jsem po vyprávění svého dědy (také Antonín - 1890/1979) se začal shánět po rodokmenu v roce 1968. To bylo několik měsíců po smrti JUDr. Josefa Losa, který zůstal též svobodný, a tak jsem se dostal až k jeho dvěma dědičkám. To byly již dcery jeho dvou sester. Jedna z nich, která zdědila již napsaný rodokmen mi jej půjčila k okopírování. Při jeho čtení jsem v něm zjistil některé chyby, a jelikož také končil rokem cca 1920, tak jsem se rozhodl, že vše znovu přezkoumám a budu se snažit jej doplnit pokud možno až po současnost. A od té doby, s různými přestávkami, jsem tomu zcela propadl. Dále jsem zjistil, že již podruhé se ztratily veškeré podklady, které předcházely sepsání rodokmenu. Zbyl již jen textově psaný rodokmen a 2 skládačky - tabulkově rozkreslené rody navzájem spolu nesouvisející (zřejmě sloužící jako poznámky pro další hledání). Z nich jedna zabývající rodem Losů z Nového Strašecí měří po rozložení skoro 18 m. Tento rod nemá zatím s naším rodem souvislost. Zato z 2. skládačky jsem získal několik dobrých směrů v mém pátrání, protože tam jsou data a poznámky z dopisování a nebo asi i z osobního styku ze začátku 20. století, tj. z doby, která se v dostupných matrikách špatně hledá, kvůli značnému stěhování příslušníků rodu a nebo nejsou ještě matriky v archivech.
Jak se traduje v našem rodu, tak prý máme pocházet z rytířského rodu Otů z Losu, z nichž ten nejslavnější rytíř Jindřich Ota z Losu, jako jeden z nejstarších, zemřel na popravišti na Staroměstském náměstí v roce 1621. Je to hypotéza a jak k ní naši předkové dospěli, mi není známo. Jak jsem zjistil podle jiných dokumentů, které jsem náhodně získal od úplně cizích lidí, kde si dopisuje a poskytuje informace již zmíněný ing. Antonín Los a Josef Los (1862 - 1935) inspicient Národního divadla v Praze, tak vycházejí z toho, že poslední, který se píše z Losu tj. Jan Šťastný z Losu na Těchobuzi, který zemřel roku 1643, měl mít syny Jana a Martina, kteří již predikát nepoužívali nebo nesměli. Starší Martin by měl být zakladatel rodu. První zápisy jsou z fary sv. Tomáše v Praze, kde byl křtěn 8. prosince 1592 Martin, syn Martina Los. Je pravda, že za kmotry jeho dětí byli třeba Polyxena z Lobkovic nebo páni z Talenberka. Jeden potomek tohoto rodu Jan Václav Los prý v Praze zchudl a ocitl se pomocí Svatovítské kapituly na jejím panství v Kokovicích u Vraného. Toto se mi ještě nepodařilo potvrdit, protože archiv Svatovítské kapituly prý není ještě uspořádán a tak nevím, jestli se mi podaří najít "Zhostný list" pro tuto událost. První zápis rodu mimo Prahu je v perucké matrice narozených ze dne 11. května 1683, kdy se narodila v Kokovicích Anna Janu Losovi a matce Dorotě. Jejich syn Jan * cca 1678, který zemřel 27. září 1742 ve Vraném je také první z tradičního zaměstnání několika generací po sobě jdoucích - ovčáckých mistrů a polních mistrů. Jeho vnuk Jan * 29. září 1746 se spolu se svou manželkou Kateřinou roz. Linovou ocitl mezi roky 1774 - 1777 v Chrášťanech u Prahy, pak byl ještě v Uněticích a nakonec v Ořechu, jako mistr ovčácký. To byl zakladatel rodové větve, jejíž členové se pak ve velké hojnosti rozšířili do celého okolí, zejména ve zmíněném Ořechu, Řeporyjích, Chýnicích, Tachlovicích, Dušníkách (dnešní Rudná), Hořelicích, Třebotově , Stodůlkách a Praze.